Rabi Josef Dov (Bär) ha-Levi Solovějčik byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderní židovské teologie 20. století. V roce 1964 v úvaze Konfrontace poprvé nastínil tezi o  „dvojím druhu“ člověka, založenou na interpretaci dvojí biblické zprávy o jeho stvoření. Solovějčik dochází k závěru, že tak jako Bible popisuje toto stvoření dvakrát, tak existují i dva typy osobností — na jedné straně osobnost jednoduchá, svým způsobem sebestředná, směřující k moci a k ovládnutí přírody; a na druhé straně osobnost pochybující, uvědomující si jak svou existenci, tak i nepřekonatelný rozpor mezi tím, „čím je, a tím, čím by měla být“. Konfrontovaný člověk se stává nejen „probuzeným“ a uvědomujícím si svou svobodu i oddanost vůči svému Stvořiteli, ale i izolovaným a osamělým. Tato teze se pak stala základem Solovějčikova eseje Osamělý člověk víry (The Lonely Man of Faith, 1965). — Přeložil Jiří Blažek.

Ukázka z knihy

O autorovi

Rabi Josef Dov (Bär) ha-Levi Solovějčik (1903, Pružany, dnešní Bělorusko — 1993, Boston) byl talmudista, filozof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie a příslušník jedné z významných litevských rabínských rodin (pravnuk Josefa Dova Solovějčika, řečeného „Bejs ha-Levi“). Studoval na univerzitách ve Varšavě a v Berlíně. Od roku 1932 žil v USA, kde se věnoval nejen aktivitám souvisejícím s rabínským úřadem, ale především vzdělávací činnosti, mj. jako děkan teologického semináře na Yeshiva University v New Yorku. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením.