Clay-Eva volá Londýn…

Dnes jsme poslali do tisku publikaci „Clay-Eva volá Londýn“. Konečně. Nešlo jen o další vydání poválečného bestselleru (původní text byl doplněn o odborné a vzpomínkové kapitoly). Ale i kdyby šlo jen o to nové vydání, ani tak by to nebyla legrace. Dávná melantrišská edice přirozeně neexistovala v elektronické podobě, museli jsme knížku digitalizovat. Takže OCR… Pokud je přesnost optického rozpoznávání znaků 99,9 %, vypadá to impozantně. To ovšem vychází na dva chybně rozpoznané znaky na tiskovou stránku, což je nepřijatelné! A pokud má knížka rozsah pár stovek stran, obsahuje přes tisícovku jmen a zhruba půl tisíce místopisných názvů, kde se lze jen někdy spolehnout na první dojem (nutno dohledat a ověřit!), můžete si být jisti, že se redakční a korekční práce stanou noční můrou a protahují se úplně mimo původní plán. A to nemluvím o rozsáhlém rejstříku, který obsahuje několik tisíc záznamů. I tyhle technické komplikace, které čtenář už při listování nevidí (nebo by vidět neměl), přispěly ke zdržení přípravy knihy – chtěli jsme, aby vydání bylo skutečně důstojnou připomínkou činnosti skupiny i obětí jejich spolupracovníků. Do knihkupectví (do knižních eshopů) by měla knížka přijít koncem měsíce.