FRANKLIN DELANO ROOSEVELT (prezidentem 1933–1945)
Jeden z nejvýznamnějších prezidentů USA, jako jediný byl zvolen více než dvakrát (proti nepsanému pravidlu od G. Washingtona, až později kodifikovanému XXII. dodatkem ústavy z r. 1951), dokonce hned 4×. Byl prezidentem více než 12 let. Stál v čele země v době nejtěžších zkoušek – za velké hospodářské krize a za 2. světové války – a i díky němu dokázaly USA tyto zkoušky překonat. Byl schopným politikem, který ukončil dlouholetou republikánskou dominanci v Kongresu i v Bílém domě. Dokázal se obklopit řadou vynikajících spolupracovníků, jejichž myšlenky a zásluhy si občas přivlastňoval. Rooseveltův sociální program „Nový úděl“ (New Deal) změnil roli státu v ekonomice. Znamenal konec „čistého“ liberalismu 19. a začátku 20. stol. Roosevelt stál u zrodu Organizace společnosti národů.
Roosevelt se narodil 30. ledna 1882 v Hyde Parku (stát New York). Byl vzdáleným příbuzným T. Roosevelta. Po studiích na Harvardu a Kolumbijské univerzitě pracoval jako právník. Pro volbu politické dráhy měl všechny předpoklady (původ, vzdělání, hmotné zajištění, talent, ambice). Velkou oporou mu byla po celý život manželka Eleanor, která se později stala snad nejaktivnější z prvních dam do té doby. V r. 1910 byl Roosevelt zvolen do senátu státu New York. V letech 1913–20 byl náměstkem ministra námořnictva, patřil mezi zastánce vstupu USA do 1. světové války. Další roky byly pro Roosevelta velmi těžké. V r. 1920 neuspěl v prezidentských volbách (jako kandidát na viceprezidenta), následujícího roku byl stižen obrnou a ochrnul. Později se jeho stav zlepšil, ale až do konce života byl odkázán na vozík a zpevňující opory nohou.
Obrovská vůle a velké ambice ho vrátily do politiky, když r. 1928 vyhrál guvernérské volby v New Yorku. Zopakování přesvědčivého vítězství o dva roky později mu vyneslo v r. 1932 jednoznačnou nominaci na prezidentského kandidáta za demokraty. Čekání obyvatel na změnu a naději, spolu s optimistickým a sebevědomým vystupováním Roosevelta (tak kontrastujícím s poraženeckou náladou Hoovera), přinesly demokratům vítězství a Roosevelt nastoupil 4. března 1933 do úřadu. Bylo to uprostřed hospodářské krize, situaci ještě zhoršilo dlouhé „mezivládí“ od voleb do nástupu (z té doby je XX. dodatek ústavy, který stanovil termín inaugurace nového prezidenta již na 20. ledna a první zasedání zvoleného Kongresu na 3. ledna).
Roosevelt začal okamžitě a rázně pracovat na zlepšení situace. V pravidelných rozhlasových projevech (Hovory od krbu) posiloval víru Američanů v příznivější budoucnost. Sestavil proreformní kabinet (jeho členkou byla poprvé v historii i žena), který následně zavalil Kongres sérií zákonů v rámci tzv. Nového údělu. Šlo doslova o legislativní smršť, která byla směsicí hospodářských a sociálních protikrizových opatření. V prvé řadě měla být obnovena důvěra v bankovní systém (včetně určité podpory ze strany státu), byla zrušena prohibice, rozběhl se program pro vytváření pracovních míst financovaný federální vládou (stavby silnic, mostů, kanálů, letišť, ochrana přírody atd.). Byly zavedeny státní příspěvky pro zemědělce, kteří sníží zemědělskou produkci i za cenu rozorávání polí, ničení plodin a vybíjení chovů hospodářských zvířat. Přes značný odpor konzervativců byl zrušen zlatý standard dolaru, který byl devalvován. Jedním z nejznámějších programů Nového údělu bylo zavedení správy nad údolím řeky Tennessee, obrovský projekt veřejných prací, kdy stát financoval stavbu soustavy hydroelektráren, elektrifikaci oblasti, podporoval místní podnikání apod. Šlo o již dříve navrhovaný projekt, který vetovali prezidenti Coolidge i Hoover.
V r. 1935 následovala druhá vlna reforem, která mj. zahrnovala zákon o sociálním pojištění (vytvoření penzijního fondu, podpora v nezaměstnanosti), zlepšení postavení odborů, rozšíření programu pro tvorbu pracovních míst, zavedení minimálních mezd a čtyřicetihodinového pracovního týdne či zvýšení daní z příjmů bohatých vrstev obyvatelstva.
Ve volbách v r. 1936 dosáhl Roosevelt přesvědčivého vítězství. Měl obrovskou podporu mezi zaměstnanci, chudšími obyvateli a farmáři. Tím sice dostal silný mandát pro pokračování reforem, k tomu však již nedošlo. Zopakování hospodářské krize v letech 1937–38 ukázalo, že Nový úděl není tak účinný (úplné zotavení ekonomiky přišlo vlastně až s válečnou konjunkturou), demokraté utrpěli první porážky (volby do Kongresu v r. 1938), a tak období reforem skončilo.
Celé reformní úsilí je hodnoceno rozporuplně. Řada z opatření byla účinná, podařilo se stabilizovat situaci, zlepšit životní podmínky chudých a předejít sociálním bouřím, na druhou stanu došlo k nebývalému posílení moci výkonné, rozšíření federálních institucí a byrokracie. Z hlediska amerických konzervativců šlo o mimořádné (a nežádoucí) zásahy státu do ekonomiky, je však třeba říci, že mnohá opatření byla v jiných vyspělých státech přijata již dříve (např. sociální pojištění). Přes četné nezdary se Rooseveltovi podařilo vyvést Ameriku z toho nejhoršího, při zachování všech základních hodnot americké demokracie.
Jen pomalu utichaly dozvuky hospodářské krize, když byla Rooseveltova administrativa konfrontována s další, tentokrát zahraničně-politickou krizí. Ve 30. letech se hroutilo poválečné uspořádání světa a k moci v Evropě se dostaly fašistické diktatury (hlavně v Německu a v Itálii). Na Dálném východě rostla hrozba Japonska, které zahájilo expanzi v Číně. Ačkoliv si mnozí včetně Roosevelta uvědomovali nebezpečnost těchto režimů, v USA stále převažoval izolacionismus a USA se držely striktně neutrality a nezasahování do událostí v Evropě. Až po začátku 2. světové války se situace pomalu měnila. Podařilo se prosadit zákon „Cash and Carry“ (spojenci mohli nakupovat v amerických přístavech a odvážet si zbraně i suroviny), v září 1940 schválil Kongres brannou povinnost. Zisk třetího mandátu ve volbách v r. 1940 umožnil Rooseveltovi pokračovat v jeho snaze stát po boku Británie a být „arzenálem demokracií“. Od března 1941 započalo s přijetím zákona o půjčce a pronájmu masivní zásobování Británie a později dalších spojenců (v průběhu války šlo o desítky miliard dolarů). V srpnu 1941 pak zveřejnili Roosevelt a Churchill tzv. Atlantickou chartu, která obsahovala válečné i poválečné cíle formující se protihitlerovské koalice. Tu brzy rozšířil SSSR (napadený 22. 6. 1941), na konci r. 1941 (7. prosince) byly napadeny USA (japonské přepadení americké flotily v Pearl Harboru na Havajských ostrovech).
Roosevelt byl aktivním účastníkem tzv. velké trojky (s Churchillem a Stalinem), jež se scházela během války (Teherán, Jalta). Vedle vítězství ve válce se snažil prosadit návrhy na mírové uspořádání poválečného světa. Toho se však již nedožil. Zemřel 12. dubna 1945, necelý měsíc před ukončením války v Evropě.